Landeshauptstadt Dresden - striezelmarkt.dresden.de

https://striezelmarkt.dresden.de/cs/markttreiben/geschichte/Vanocni-vzpominky.php 22.11.2019 08:12:50 Uhr 30.03.2020 07:54:50 Uhr

Vánoční vzpomínky

Vánoční vzpomínky

Ve vzpomínkách cestujících, umělců a známých obyvatel Drážďan, které jsou mnohdy velmi rozkošné, lze číst různá vzletná slova o době vánoční v Drážďanech už dobrých 200 let.

Jak vypadal drážďanský vánoční trh v době biedermeieru, o tom pěl „milovník německého básnického umění“ ve svém dílku „Dlouhá éra“. To bylo k mání u vazače knih Benjamina Brückmanna v ulici Breite Straße 63. Jeden verš z básně zní:

„U stánku s panenkami je tu vidět
jak stojí hodně lidí opodál,
jak lidé, po práci a za poplatek
za dobrou modlitbou chvátají.“

Wilhelm von Kügelgen

Wilhelm von Kügelgen ve „Vzpomínkách na mládí jednoho starce“ líčí své dojmy z drážďanského vánočního trhu Striezelmarkt takto:

„Nás děti vábil ten trh, který byl pojmenován po onom typickém pečivu Striezelmarkt. Osm dnů před vánočními svátky se na drážďanském náměstí Altmarkt objevila spousta zajímavých stánků, které se večer rozsvítily a byly velkou pastvou pro oči. Třpyt vánočních stromků ozdobených pozlátky, barevnými papírovými vystřihovánkami a zlatem pokropeným ovocem, které jasně svítily, s malými jesličkami s Jezulátkem, strašidelný pacholek Rupprecht, kominíčci z pečených švestek, typické voskové pyramidy všech velikostí a nakonec ono hemžení kupců a zdvořilé lákání prodejců ... To všechno dýchalo sváteční atmosférou.“

Ernst Rietschel

Tehdejší životní poměry „malých lidí“ lze vytušit ze vzpomínek sochaře Ernsta Rietschela na jeho mládí:

„Můj otec chodíval často na vánoční trh, i jindy do Drážďan, kde za mou tetu žijící tamtéž, kterážto po smrti svého muže vedla malý kupecký krámek, převzal malý podobchod s tím, že pečenou krmnou řepu, kterou lid používal jako náhražku kávy, v nákladu 30 až 40 liber vyzvedl, v pytli na zádech z Drážďan do Pulsnitz pět hodin cesty nesl ještě s dalšími jinými důležitými věcmi, které v komisi jiných lidí s sebou přinesl. Můj otec, který tuhle řepu jednotlivě prodával, měl z každé libry zisk několika grošů, což mu zaplatilo vší tu jeho námahu.“

Julius Winkler (1850)

V jedné bohužel již téměř zapomenuté povídce „Zlý Troník aneb Poctivost trvá nejdéle“ („Der böse Dreier oder Ehrlich währt am längsten“), kterou napsal Julius Winkler, lze najít tuto tklivou sociální studii z roku 1850:

„Jednou na Štědrý večer, kdy fičel vítr a na oknech vyrašily ledové květy a sníh křupal pod nohama kolemjdoucích, nabízely k prodeji tři sestry Ernst, August a Christel, bez omrzení chřaplavým hlasem ještě své poslední švestkové kominíčky. Tu se k nim blížila jakási blahobytná pekařka následována služebnou obtěžkanou košíkem vrchovatě naplněným dárky. Ta dojata zmrzlými děvčátky, zvolala: „Madam, kupte přece jen několik těch černých figurek!“ To udělala, dobromyslně se ptajíc dětí: „Kdopak jsou vaši rodiče?“ „Naším pantátou jest švec Badler,“ odvětila Ernst, „a my vyrábíme na Vánoce kominíčky, abychom něco málo vydělaly.“

Carl Canzler (1865)

V průběhu staletí otevíral drážďanský vánoční trh Striezelmarkt své brány na několika různých místech města. Radní soudní úředník Carl Canzler si v roce 1865 poznamenal pár zásadních myšlenek:

„Jaký to změněný obrázek se naskýtá oproti jinak našemu dobrému Striezelmarktu! Kde kdysi u uličních řad domů na náměstí Altmarkt i v okolních ulicích se nabízel malý milý svět kupců s jeho pyramidami, kominíčky ... a jinými historickými vánočními cingrlátky, tam nyní je všude jen pusto a prázdno! Vězte, že Drážďany budou velkoměstem, a podle vyhlášky všichni tito chudí lidé, kteří zde svůj vánoční krámek rozdělávali a na milosrdenství soucítících lidí odkázáni byli, od teď na Antonsplatz odejíti musí. Kdo tam tyhle nejnuznější vyhledá?“

Kurt Arnold Findeisen

Naproti tomu bezstarostně vypadá oblíbený národní spisovatel Kurt Arnold Findeisen, když ve své „Zlaté vánoční knize“ („Goldenes Weihnachtsbuch“) mimo jiné píše:

„Na všech rozích jsou sladké mandle.
Tak dobře udělána budiž tvoje změna.
Mé srdce patří
drážďanskému Striezelmarktu
u tebe!
Vřele milovaná Madlenko,
mého bytí sladká mandličko,
mého žití cukrová homoličko,
ach, jak s láskou dobře je!“

Max Zeibig (1923)

Ve svém díle „Poezie uličky o Vánocích“ („Die Poesie der Gasse zu Weihnachten“) popisuje Max Zeibig v roce 1923 Vánoce v Drážďanech takto:
„Uprostřed laskavého pilného světa, nad nímž z nepřeberné hojnosti pestré hračky, pohádková to rozkoš malých, rozsypána byla, stála štola. Zpěv a cinkání kolem ní nebraly do posledního okamžiku konce, protože lidé z Klingenthalu a Markneukirchenu tam byli se svými harmonikami, houslemi a jinými hudebními nástroji. Vánoční koledy a vojenské marše zněly v té bezstarostné změti, když zavinuté robátko, štola, mělo být za zvonků a gloria přivítáno na svět. ... Ale několik týdnů před Vánocemi sedávala moje matka se sourozenci a vyráběla z dřevěných tyček a malých řep a sušených švestek posypaných pěnovým zlatem tak zvané kominíčky, které pak můj kamarád prodával na ulici v týdnu před Vánocemi.“

»Vánoce 1945«

Bol, veselá mysl, naděje, ale i víra se odrážely v řádcích díla „Vánoce 1945“ („Weihnachten 1945“) pojednávajícím o prvních poválečných Vánocích v Drážďanech:

„Bílé vločky poletují si ve větru,
zahalují trosky, domy, stromy,
vánoční kouzlo jako dítě
mine nás tak jako sen.
Večerní Striezelmarkt!
Vše, co nás obšťastňovalo:
světelná výzdoba i zvuky zvonů
Vánoce ve starém městě.“

Werner Ehlich (1972)

Werner Ehlich, autor nespočetných příspěvků na téma regionální historie, v roce 1972 vypráví ve svých „Adventních vzpomínkách muže z Drážďan“ („Advendserinnerungen eines Dresdners“) toto:
„Osm dnů před Vánocemi začínal Striezelmarkt. Tam stávaly stánky s pulsnickými perníčky, krušnohorskými hračkami, lemovkami, stuhami a Plavenskou krajkou, umělými květinami, pantoflemi a domácím nářadím. V teplé záři slabých petrolejových lamp, co stánky nasvěcovaly, působilo všechno tak kouzelně, tím víc, bylo-li pod sněhem. Jak blýskaly se tam nabízené vánoční ozdoby, k nimž nepatřily jen durynské skleněné koule, hvězdy a lamety, ale i barevné, často zdobené voskové svíčky a předměty z vosku. Když se pak šlo na první svátek vánoční po místech Striezelmarktu, býval už každý stánek přes noc pryč a všechen nepořádek poklizen. To bývalo příznačné pro město, jež považováno bylo za obzvláště čisté.“

Tisknout